SAARLOOSŮV VLČÁK(Saarlooswolfhond, Saarloos Wolfdog, FCI standard Nr. 311)Jaký je SAARLOOSŮV VLČÁK?Bývá zvykem hovořit o vlastnostech
plemene pod
zorným úhlem
okolností jeho vzniku, poukázat na podmínky, které vedly k
ustálení
jeho vlastností. „STRUČNÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Leendert Saarloos (1884 – 1969) miloval přírodu i psy. Došel však k názoru, že psi se stali příliš polidštěnými, a proto se jakožto milovník plemene německý ovčák rozhodl vrátit tomuto plemeni původní přirozené vlastnosti a zlepšit tím jeho pracovní schopnosti. Křížil tedy psa německého ovčáka jménem Gerard van der Fransenum, což byl pes klasického pruského typu, s Fleur, vlčicí pocházející ze sibiřské větve evropského typu (1932). Křížení zpět na otce mu dalo základnu zvířat se čtvrtinou vlčí krve. V průběhu další experimentální fáze s přísnou selekcí bylo vytvořeno nové plemeno – „evropský vlčák“. Vybraní jedinci tohoto nového plemene dobře sloužili jako průvodci slepců, nejprve tedy byli považováni za vhodné pro tuto práci. Kvůli zvyšování podílu vlčí krve se však užitečné vlastnosti zděděné po předku Gerardovi postupně ztrácely a ukazovalo se, že plemeno nebude vhodné ani jako pracovní pes, ani jako průvodci slepců. Odkaz Leenderta Saarloose, ne pracovní pes, ale pes s vlastnostmi téměř přírodními, byl uznán jako plemeno v roce 1975. Tehdy bylo plemeno pojmenováno Saarloosův vlčák, ke cti svého stvořitele. Od té doby zastupuje toto plemeno Nizozemská společnost Saarloosova vlčáka (Nederlandse Vereeniging van Saarlooswolfhonden)... POUŽITÍ: Saarloosův vlčák nebyl šlechtěn se záměrem konkrétního použití. Má vlastnosti, které mu dovolují být věrným a oddaným společníkem a domácím psem.“ Mezi chovateli tohoto plemene se můžeme setkat s informací, že Fleur byla kanadská vlčice, či vlčice některého se severoamerických poddruhů vlka. Tato informace je patrně mylná. Dále koluje informace, že pan L. Saarloos měl postupně několik vlčic (nejméně dvě), které všechny (obě) pojmenoval Fleur; tuto informaci je obtížné potvrdit či vyloučit, i seriózní autority však hovoří o Fleur I a Fleur II. Pak se můžeme setkat s úsudkem o přilití krve jiných plemen psů než německého ovčáka (například severských saňových plemen) v období poklesu početnosti populace ještě před uznáním plemene. Navzdory přípustné hnědé („bos“), krémové i bílé barvě u Saarloosova vlčáka (tyto barvy se vyskytují například u sibiřských husky či aljašských malamutů) to není tak pravděpodobné, řadou dalších znaků se totiž Saarloosův vlčák liší, znaky severských špiců (ocas nesený nad úrovní hřbetu, kulatá tlapa, strmé kratší nadprstí, krátký vysoko nesený krk …) se v populaci prakticky nevyštěpují ani jako ojedinělá exteriérová vada. Jednoznačně je třeba odmítnout pomluvy a osočování dnešních chovatelů Saarloosova vlčáka v západní Evropě, které tvrdí, že krev Saarloosova vlčáka byla „oživena“ křížením s československými vlčáky. To bylo jednoznačně vyloučeno studií variability DNA mikrosatelitních markerů gonozómů X a Y, provedených na katedře genetiky a šlechtění FAPPZ České zemědělské univerzity v Praze v roce 2008. Saarloosův vlčák je homozygotnějšího založení než československý vlčák, genetická vzdálenost mezi Saarloosovým vlčákem a československým vlčákem je větší než mezi německým ovčákem a československým vlčákem, frekvence a zastoupení identifikovaných alel je u obou podobných plemen dosti rozdílná (Sedlák, Šebková, Čílová, 2008). Jaké vlastnosti se tedy ustálily u Saarloosova vlčáka? V exteriéru je to na první pohled zřejmé. Jde o psa velmi podobného vlku, štíhlého, lehkého v pohybu na vysokých končetinách, s vlčím výrazem v obličeji, mimikou, postojem i nesením ocasu, kvalitou srsti. Vlkošedí jedinci jsou s vlkem prakticky zaměnitelní, přípustné jsou však i zmíněná „lesní hnědá“ (bos-brown), a vzácná krémová až bílá barva připomínající zbarvení polárních vlků. Zajímavá, a pro tradiční kynology obtížně popsatelná a uchopitelná je povaha Saarloosova vlčáka. Je to živý, temperamentní pes oplývající energií. Je velmi oddaný a věrný svému pánovi, často však jen jedinému, ignorujíce ostatní (dospělé) členy rodiny. K ostatním lidem je rezervovaný, odmítavý. Jeví se uzavřený, nedůvěřivý, introvertní. Kontaktům s cizími lidmi se raději vyhýbá, je-li na něj otevřeně zaměřena pozornost cizích lidí, znervózní. Tato opatrnost až nejistota kontrastuje s jakousi hrdostí a nezávislostí. Ani v okamžiku zjevného strachu není Saarloosův vlčák submisivní, nepodřizuje se snadno. Není však agresivní, nekouše ze strachu či z protestu. Agresivita je podle standardu vylučující vadou. Rozlišuje i mezi zcela neznámými lidmi, často se v obdobné situaci chová k různým osobám zcela rozdílně. Tento svérázný, dědičně upevněný charakter poněkud omezuje okruh lidí, kteří toto plemeno docení, kteří budou v soužití se svým psem spokojení a z přirozeného chování těchto zvířat budou čerpat potěšení. Každý vztah mezi člověkem a Saarloosem je výjimečná, exkluzivní, pro jiné nedostupná, velmi pevná vazba. Saarloosův vlčák není vhodný pro lidi s pocitem méněcennosti, přes majestátní vlčí vzhled neposkytuje ochranu a nedodá pocit síly a moci slabým lidem. Není vhodný k výcviku obrany, agresivní chování je nežádoucí. Není mu vlastní otrocká, podbízející se poslušnost, radostné plnění povelů majitele nebo cvičitele. Soužití člověka se Saarloosovým vlčákem je spíše partnerské sžívání, oboustranné dobrovolné přizpůsobení osobnosti druhého. Saarloosova vlčáka nic nenaučíte násilím ani neodnaučíte tresty. Potřebujete však jistou důslednost, Saarloos očekává od pána stejnou míru nezávislosti a dominance, jakou vykazuje sám. Saarloosův vlčák není rvavý, agresivní k velkým ani malým plemenům psů. Je šťastný ve společnosti psů vlastního plemene, případně československých vlčáků, severských saňových psů, ale i dalších přírodních plemen psů. V takové společnosti je velmi hravý, spontánní, emocionální, jeho jinak introvertní povaha se otevírá. Nizozemští chovatelé sdružení v NVSWH velmi prověřují všechny zájemce o štěňata Saarloosova vlčáka, vyžadují povinné členství ve spolku, čekací doby na štěňata jsou dlouhé. Získat štěně Saarloosova vlčáka je velmi obtížné. V České republice jsou Saarloosovi vlčáci chováni od roku 2005, chov řídí Klub chovatelů málopočetných plemen psů. Jindřich Jedlička, Brno, 2009 |
|